Frontend a backend. Pojmy, se kterými se v IT světě setkáváme dennodenně, ale pro mnoho lidí mohou představovat španělskou vesnici.
Pro programátory je rozdíl mezi backendem a frontendem jako pro stavitele vozidel rozdíl mezi motorem a palubní deskou. Oba mají pro funkčnost celého systému zásadní, ale odlišnou funkci, a zároveň jsou k sobě svázány tak, že ani jeden by bez druhého nefungoval.
Jeho nejčastějšími programátorskými jazyky jsou HTML, CSS nebo JavaScript - technicky tedy takové, které fungují na klientovi, kterým jeho prohlížeč rozumí.
Backend využívá programovací jazyky jako je Ruby, Python, Java, C, PHP nebo .NET. Zároveň zahrnuje práci s databázemi (Postgres, MySQL, Oracle, MongoDB), webovými servery (nginx, Apache) a operačními systémy (Ubuntu, CentOS, FreeBSD ad.).
Backend developer naprogramuje, co bude aplikace dělat; připraví, zařídí, aby vše na serveru fungovalo tak, jak mělo, a uživatel následně pomocí frontendu dostal celý výsledek jako jednu stránku. Jak si můžeme domyslet, pro backend developera tak bude příznačnější práce s algoritmy a databází, než HTML nebo kaskádové styly, které jsou výsadou frontendu.
PS:
Při dělení na frontend a backend se mějte na pozoru, protože v IT se nyní často můžeme setkat i s pojmem FULLSTACK, jenž už vlastním označením dává znát, že fullstack vývojář bude v IT světě obojetníkem schopným pracovat s určitými technologiemi jak na straně backendu, tak frontendu současně. Kromě HTML a/nebo CSS tak fullstack developer typicky zvládá i naprogramovat prohlížeč (například s využitím JavaScriptu nebo jQuery), naprogramovat server (PHP, Python, Node apod.) a/nebo naprogramovat databázi (SQL, MondgoDB apod.). Lucky him (or her)!